Ahoj, nepíšu sem často, neni čas, ale ráda si tu čtu. A tohle je právě jedno z témat, z kterého se sama poučím, neb jsem za prvé starší matkou dvou malých synků, pro které nemám hlídání a proto závidím tyto hlídací babičky, ale také jsem matkou svého nejstaršího, již dospělého syna, pro kterého mohu za nedlouho být(ted raději ještě ne) i mladou babičkou-tedy jeho dítěte, či dětí. A již tolikrát jsem si sama sobě říkala, i jemu, at nepospíchá, že si chci taky svá vnoučata užít, ale protože jsem dost unavená ze svých dětí, nebudu dobrá babi-hlídací. Ale, možná že je všechno jinak.....
Do ted jsem uvažovala o perfektních babičkách, jako o těch co popisuješ, snad proto, že jsem sama tyto babičky záviděla, nikdy je neměla, ale vidím, že ani tady to nemusí být, tak perfektní....
A tak myslím, je důležité si promluvit a nastavit pravidla pro tebe i pro rodiče, aby i oni věděli, jak to cítíš a co je pro tebe pomoc a co je už přes moc. Ale jak to nastavit a jak promluvit, to zas asi není tak jednoduché. Jinak si asi promluvíš s maminkou, která tě miluje a jinak s tchýní, s kterou sis nesedla(což může být můj případ-mám 3 syny). A pak babo rad!
Přeji ti, at to vyřešíš ke spokojenosti všech.