DaVinci, ale on je skutečně rozdíl, jestli na tu vesnici jezdíš obhlížet stavbu, nebo jestli tam následně bydlíš, jsi tam denně, k tomu přestaneš chodit do práce a jsi 24 hodin jen s miminem(případně manželem). To je prostě zkušenost, málokdo si to představí předem(pokud to není někdo jako Fisperanda, kdo prostě ví i před mateřskou, že vesnice nesnáší).
Já se na maloměsto těšila, lidí jsem měla akorát, měla jsem psa(ten získal zahradu), mám ráda přírodu. A i ta k to bylo drsný. Kdyby člověk třeba ještě nějaký čas dojížděl do práce a měl přes den kontakt s kolegy, nebyla by ta změna taková, ale tohle bylo fakt maso. Město upadá, je tu velká nezaměstnanost, zkrachovala i krásná nová cukrárna. Takže nic veselého. Začínám být spokojená až teď, jsem tu 7. rokem. Přikoupila jsem dalšího psa, mám další dítě, mezi 2. a 3. MD jsem pracovala a studovala, takže kontaktu jsem měla habakuk. Teď jsem ráda, že mám klid.
Zakladatelko - co zkusit třeba školu? Za rok třeba, dítě bude větší, lépe seženeš hlídání....