Teď jsem se vrátila ze školy - syn si ráno zapomněl věci na tělocvik. Včera přinesl poznámku, že neměl nějaké krabičky na pracovní vyučování. Je to den co den. Buď si zapíše úkol a zapomene ve škole učebnici, nebo má učebnici, ale nezapíše si úkol. Neustále má poznámky a důtky za zapomínání, ztrácí klíče od šatny, čip na obědy, když dostane od učitelky nějaký papírek, který má odevzdat rodičům nebo dostane ve škole něco, co mají rodiče podepsat a vyplnit, nosí to v tašce na neuvěřitelných místech - potvrzení do družiny, které jsem vyplňovala a podepisovala V ZÁŘÍ jsme našli v aktovce neodevzdané V KVĚTNU. Doma to není o moc lepší, nedávno např. "uklidil" jehlu tak, že ji strčil do krabičky s čokoládou, protože byla nejblíž. Už fakt nevím, co s tím. Není to výchovou ani geny, má kolem sebe samé praktické lidi, ať už jsou vedle toho kreativní jak chtějí. On je prostě líný myslet na cokoli, co ho nebaví nebo nezajímá. Denně dostává sodu od babičky, ode mne, od otce - marná lásky snaha. Co s tím? Existuje nějaká naděje, že z toho vyroste? Trestat ho není jak, protože mu vcelku na ničem nezáleží a zabaví se vlastní fantazií, i když mu seberu a zakážu cokoli.