Hehe Já jsem taaaak ráda, že v tom nejsem sama.
Některé věci jsem akceptovala, v jiných oblastech jsem se naučila synovi zadávat úkoly, které nelze "ošulit". Např úklid/zametení podlahy v jeho podání znamenalo nad ním celou dobu stát a ukazovat mu věc po věci a diktovat, co má kam dát, a dohlížet na to, aby to tam opravdu dal. Tak teď dostává za úkol vynést odpadky(když je zapomene na schodech nebo v předsíni, jde znovu a znovu a znovu, dokud je nedopraví do popelnice, vyzvednout mladší sestru ze školky(svoje věci si pohlídá malá sama, jde v podstatě jen o doprovod přes silnici), vyvenčit psa(když se vrátí moc brzy, jde znovu a znovu a znovu....
Postupně mu dochází, že většinou je jednodušší matce vyhovět, ale je to neustálý boj. Včera jsem večer sedla k šití a zjistila jsem, že drahý synek si při sledování seriálu odpoledne "hrál" s jehelníčkem a všechny špendlíky mi do něj pořádkumilovně zarazil až po hlavičku(švadleny vědí), tak jsem ho prostě vytáhla z postele a šel to napravit. je mi jasné, že to neudělal naschvál, ale páčit nehty každý špendlík zvlášť se mi fakt nechtělo. Takže důsledně nutím k napravování úletů až do naprostého zblbnutí(a tiše doufám, že vzhledem k jeho pěkné tvářičce i jiným fyzickým přednostem a milé, klidné povaze brzo přebere do péče nějaká mladší slečna).