Čili, Monty, abychom to shrnuli:

Líza i já jsme tu předestřely svou stejnou zkušenost, jak na "lehkomyslné" dítě, a to odzkoušenou na vlastních živých svobodomyslných dětech.
Ocituju ještě jednou Lízu (opakování je matka moudrosti, že): "Ale dneska vím, že jedinej způsob, jak na tom něco změnit, začíná u mě, a vyžaduje strašnou spoustu otravný každodenní disciplíny ode mě. Je to hroznej opruz, to jo, a fakt neudržím pod kontrolou všechno. Ale některý věci fungujou, do jistý míry, i když je nedodržuju dokonale."

Takže tím by v zásadě bylo možno považovat otázku "co s dítětem, které se chová jako Pierre Richard?" za uspokojivě zodpovězenou, pokud ti šlo o získání rady a nikoli o plané postěžování.