Jo, tohle mi zní hodně podobně jako to, co jsem cítila já. Ty říkáš "poddaný", já to vnímala jako "ty, co stojej níž a se kterejma nechci bejt v jednom klubu".

Určitě má nějakou oblast, ve který vyniká - něcos psala o přírodopise třeba. Tak myslím, že by mohl bejt oficiálně pasovanej na rodinnýho odborníka na všechno, co se týká přírodopisu. Mohla bys mu říct něco jako "to a to fakt nevím, ale Staník to bude vědět, on o tomhle ví prakticky všechno" - ne nutně těmahle slovy, musí ti to lízt z pusy. A když přijde vhodná situace, tak zase prohodit něco podobnýho.. aby věděl, že sice je fajn se pořád zlepšovat atd., ale zároveň jde mít i nějakej bezpečnej přístav, kde i kdybych už do smrti nehrábla, tak to, co jsem už dokázala, stačí. (Jasně že pokud ho to baví, bude se v tom rozvíjet dál.. ale já mluvím o tom pocitu, že nemusím, že už jsem dobrá dost. Hrozně to uklidňuje.)