Monty, jako bys popisovala mě v dětství!!! To samé, věčně jsem něco zapomínala, tělocvik, vyšívání, domácí úkoly, knížky a sešity, věčně samá poznámka, protože za 5 zapomenutých věcí měsíčně byla poznámka. Pro mě, žádný problém!!! Klidně za týden. Pamatuji se, jak jsem dostala omluvenku, že mám jít po obědě domů chodila jsem do družiny. Samozřejmě jsem zapoměla, kam jsem ji dala, zmatkovala, brečela, omluvenku nenašla, no učitelka mě pustila, ale po delší době, doma tóčo, protože jsme někam měli jít, no veselo. Zapoměla jsem i na tu poznámku, případně 5! To už mamka nechápala vůbec... Tresty taky žádný dopad, doma mě nebili, zákaz něčeho mě byl celkem jedno, na ničem jsem nelplěla, asi jako tvůj syn, zabavila jsem se ve vlastním světě. Možná je to tím, že jsem měla poruchy učení, prostě lehká dysfunkce. No a neboj, to nejlepší nakonec, zlepšilo se to. Tak na střední už to bylo lepší, teď v dospělosti funguji normálně. Samozřejmě že občas něco zapomenu a některé věci, ze kterých si můj manžel rve vlasy jsou mě úplně jedno (rozbila jsem hrnek, no a co...). Takže lid, praděpodobně vždycky bude trochu rozevlátý a roztržitý, ale nebude to tak strašné jako v dětství!