Přijde mi pochopitelný, že se zvíře posune v rodinné hierarchii o trošku níž, dokážu pochopit, že tě vytočí, na druhou stranu - nic se nemá přehánět a podle mě je třeba spíš než nadávat hledat funkční řešení. Mám tři děti, dvě kočky (z toho jedna chodí domů jen na denní pospávání, v noci je pryč, druhou z baráku nedostaneme ani na kilo šunky ), a dva psy. Kočky doma mi nevadí, jasně, jsou z nich chlupy, ale provoz jsme uzpůsobili tak, aby to bylo co nejmíň obtěžující - nikde žádné plošné koberce, a žádný extra povykování se z toho, že kočka s námi žije. Jasně, když má občas ten venkovní z něčeho, kde sežral bůh ví kde a bůh ví co, průjem, tak jsem z toho zpruzelá, ale v zásadě kočky považuju za velmi nenáročný tvory. Se psy je to horší, máme jednoho středního voříška, kterej teda většinu času tráví doma, a jednu docela velkou kníračovitou fenku. Fenka byla zvyklá, když jsme si jí přivezli z útulku, že taky byla doma, ale zrovna teď kolem vánoc už ten borčus z ní začal pro mě být naprosto neúnosný a přesunuli jsme jí ven. Nejsem pinktlich na pořádek, ale co je moc, toho už bylo příliš - je venku, je tam spokojená a ve výsledku se jí věnujeme možná víc, než když tu s námi byla celé dny a jen se nám motala a točila mě, že z ní byl nepořádek, že byla drzá a žrala nám cokoli, co kde zůstalo byť jen na chvilku odložené.