Kukuřice, přeji ti hodně sil a pevné nervy. Vím, čím si procházíš. Mám 3 děti, oba mladší jsou kluci a oba takhle strašně prořvali první půlrok, ten nejmladší i o něco víc. jsou narození 9/08 a 11/11, takže toho nejmladšího mám v živé paměti. S prostředním jsme to řešili i na neurologii, dostali jsme vitamin B, ale nic nezabíralo. Muse z toho prostě vyrůst. S nejmladším už jsem ani nikam nešla, zatnula zuby a snažila se vydržet. Ale vím, že to bylo hrozné a kolikrát jsem se přistihla při myšlence, že jsem ty děti neměla mít, že je to hrozné.
Nakonec z toho vyrostli oba, jakmile začli lézt, bylo to o dost lepší a jak začali chodit, kolem 10 měsíců, bylo vyhráno. Ovšem vůbec nedokážu pochopit, jak jsem to dokázala přežít já :D