tak mě umřela maminka v necelých třech letech, vyrůstala jsem s tátou a starší sestrou. Můj táta(asi jako ten tvůj) byl prostě táta+máma v jednom. Povídání, pomazlení a jistota, nic z toho mi nikdy nechybělo, prostě jsem žádný deficit nepociťovala. Pak v pubertě mi bylo občas líto, že holky mluví o maminkách, ale to co líčily že spolu dělají a řeší, to stejné jsem dělala a probírala s tátou(včetně první menstruace ). Co se týče vztahu k dětem jsem nikdy nepocítila problém, to, že chci mít děti brzy a že je to hlavní a nejdůležitější program mého života jsem věděla už tak ve 14 a taky to tak bylo. Naštěstí ani ta babička mým dětem nechyběla, protože lepší tchýni než já měl asi málokdo. Zůstaň v klidu a věnuj svým dětem lásku a podporu stejně, jak to asi dělal tvůj táta s tebou a bude dobře.