jak už tu zaznělo, sice ten vzor mám, ale protože si myslím, že byl moc tvrdý a autoritativní, chci se chovat ke svým dětem jinak než máma ke mě.... no a moc mi to nejde :-/... Takže ty si určuješ svůj vztah poprvé sama, ale zase nezatížená špatným vzorem.
Co se mi zatím osvědčuje, se tak trošku "programově přimět" k více vřelejšímu přístupu (jak píšeš, u těch malých je to nošení, chování a hlazení automatické, ale pak už to okolo těch 4-5 let není tak nutné, dítě běhá samo, obléká se samo atd. a ten přímý tělesný kontakt se snižuje, ale i tak dítko určitě ocení trochu toho extra muchlání). No a občas se tak trochu nenápadně zeptat "jaké by to bylo kdyby" (třeba dcera byla maminka a ty její dítě, co by ona dělala-nedělala a proč) a občas z toho vyplynou docela zajímavé informace co se dětem líbí/nelíbí a co by ocenily. A povídat si s nima co budou dělat až budou velký. V tomhle věku se ještě hodně v rodičích vidí, takže většinou chtějí být jako maminka/táta, ale už začínají mít i svoje představy co by dělali jinak (často dost vtipné, třeba dcera mi řekla, že až bude dospělá, bude mít vlasy dlouhé jako já, ale bude se víc strojit do šatů než já a hlavně bude nosit boty na podpatku..... - ehm, ano, jsem spíš kalhotová, moc nohy nevystavuju, a boty s podpatkem mám jen jedny a nosím je minimálně.... možná popřemýšlím o doplnění šatníku ).