Teď se neptám těch, které budou tvrdit, že dvě děti si vyhrají, mají jeden druhého, apod.. Zajímá mě, zda je tu někdo, kdo chce (z jakýchkoliv) důvodů zůstat jen u jednoho dítěte. Dceři je rok a půl, vlastně až poslední dva týdny spí celé noci, jinak jsme k ní rok a půl na střídačku vstávali xkrát noc co noc. Chodila jsem jako zombice.. Po porodu jsem tvrdila rezolutně NE (jistě mnohé znáte :D), pak AŽ ZAČNE SPÁT, pak "Měli bychom, aby nezůstala jednou sama".. Pak mi doktoři řekli, že vzhledem k mým diagnosám a léčbě je to stejně minimálně ještě na rok pasé. A momentálně si zcela bez emocí a naprosto racionálně uvědomuju, že další dítě asi už nechci. Jsem ráda, že konečně spím, neskutečně se těším do práce a mezi lidi a představa dalších x let doma mě děsí, kloubit jedno s druhým se mi taky moc nechce, ani jedno bych nedělala pořádně..

Je tu někdo, kdo to cítí podobně? Jaké máte důvody zůstat u jedináčka? A pokud už ho doma máte - chybí mu sourozenci?