Shrnula bych to takto:

1) Mít dítě je neskutečná zodpovědnost. Ne že by to člověk nedal, musí. Dítě je ale něco, co se nedá nalajnovat, naplánovat, naprogramovat, je to natolik originální svébytná bytost, kterou musíte se vší zodpovědností přijmout takovou, jaká je, nelze reklamovat, nelze přeprogramovat, nelze říci, "už mě to nebaví", jede se dál.

2) Co ty naše děti vlastně v budoucnu čeká? Rozhlédněme se...

3) Určitým způsobem s bodem 2) souvisí i taková ta nejistota plánovat přijatelnou ekonomickou situaci rodiny do budoucna...a nejde o to, jestli jet na dovolenou nebo ne.

4) Osobní důvody - nejsem úplně nejmladší, nejzdravější, taky přiznávám, že jsem sobec a nechce se mi už vstávat v noci, nechce se mi spousta těch věcí, co se dělá do těch tří let, nebaví mě ani pískoviště, stavění kostek ani dostihy za zdrhajícím batoletem, nechce se mi co 14 dní ošetřovat další nemocné dítě (takže 2 děti)...možná ještě, pokud by se "vyskytlo" věčně nemarodící dítě 3+, dalo by se zauvažovat...s ohledem ale na výše uvedené body říkám ne.

Jsem ráda, že je to tak, jak to je.