Fialko popravdě jedním z důvodů ( bylo jich tedy víc, ale ty nejsou v tomto tématu podstatné) , proč jsem šla do druhého dítěte bylo "kdyby se s jedním něco stalo" . Jako vím, že je to iracionální, ale v rodině jsme toto zažili u příbuzných, kteří měli jedináčka a přišli o něj.

Děti mám po devíti letech, takže je to spíš o tom, že mám jedináčky dva ( myslím tím ty starosti) , ale ve finále jsem ráda, že je obě mám, starší dcera je již z domu, syn je také samostatný, takže pro sebe mám času dost a dost. Těch pár roků za to starání se beru jako dobrou investici ( i s vědomím, že syn asi jednou zmizí do světa , už teď tomu vše nasvědčuje)