Myslím, že jedináček dost často bývá "rozmazlenej" - tím myslím, že je zvyklý na 100% pozornost (aby to někdo neotočil, 100% pozornost, kterou je rodina ochotná věnovat svým dětem).
Nicméně, to přece neznamená, že nemáme mít jedináčka. Je to jedna vlastnost, která ten stav provází. Starší sourozenci zase často "trpí" přehnanou zodpovědností, mladší neustálým srovnáváním ... neexistuje ideální postavení v rodině.

Prostě počítejme s tím, že naše děti dostanou určité dispozice do vínku, a pokud se u nich projeví, tak holt budou třeba rozmazlení. No, a co, každý jsme nějaký.

(Samozřejmě vycházím z předpokladu, že nic se nemá přehánět, nemluvím teď o nějaké patologické opičí lásce).