Přidat odpověď
Danielo, přesně tak.
Myslím, že čím víc si budu něco představovat a třást se, aby syn "nepřivedl domů slípku", tím spíš se mi přihodí, že přivede v mých očích naprostou hyperslípku, ze které si budu rvát vlasy. Protože život bývá zlomyslný.
Já se snažím soustředit na život svého syna, dokud je malý a mým úkolem je ho vychovávat. Co bude, až bude dospělý, to si moc nepředstavuji, protože je velká pravděpodobnost, že všechno bude stejně úplně jinak. Jediné, co se snažím mít na paměti, je právě to, že pak budu chtít umět nechat syna žít jeho život a zůstávat v pozadí.
Předchozí