Samozřejmě i snacha nesmí být hnidopich a trvat na tom, že ona je ta jediná a ona jako jediná má pravdu.
Mě teď kupříkladu tchyně koupila děcku vyteplené tepláky - které nikdy nenosí, protože v létě je na ně horko, v zimě má ještě pod tím punčocháče, takže by to bylo příliš. A na ven nosí vyteplené šusťáky a punčocháče. Takže nepotřebný kousek, než jsem jí stačila poradit, jaký typ, koupila podle svého. Nicméně k dítěti se chovají ok, takže doma jsem před manželem vztekle zamrmlala, ale pak už sklopím krovky a nic jí říkat nebudu.

Je třeba rozeznávat věci, přes které nejede vlak - jako to krmení alergických dětí jejich alergenem a věci ostatní, nad kterými se vyplatí mávnout rukou.
Stejně jako nakonec mávnete rukou i nad samotným vztahem, kdy si s tchyni ne uplně sednete. Oni ti naši tchánové jsou hodní, ale duševně nejsme na stejné vlně a navíc, nemám ok rodinu, tak mi kdysi přišlo, že jak jsou příjemní, že by mě mohli přijmout do té své. Pak jsem zjistila, že jsem čekala příliš a nikdy to nebude stejný level jako jejich dcera, tak jsem se tak nějak stáhla do zdvořilého vycházení s nimi. Musela jsem se pravda vyrovnat s tím, že jejich dcera jednu dobu vysloveně soupeřila o prvenství, pořád se snažila, aby jejich děti byly ty první - aby jezdily na společnou chalupu apod, naše dítě bylo ještě hodně malé, takže bylo snadné ho úplně odsunout...časem to soupeření začalo odeznívat, protože její děti jsou už starší a pomalu mají větší zájem o chození za ručičku s partnerem, než o prarodiče a pobyt s nimi.
Ale taky jsem musela kousnout dost věcí a musím tolerovat "jejich špecifiká", přitom do jejich rodiny nikdy nebudu úplně patřit, jsem prostě náplava, ke které jsou sice hodní, ale pořád náplava.