Manko, já s tím nesouhlasím - minimálně tedy ne u nás, protože si nikdo za ní nechodil účelově hrát, nikdo ji nebavil... naopak jsme zkoušeli ji "odhánět" výsledkem bylo rozstříhané povlečení na její posteli, počmáraný koberec, pak začala z nudy loupat omítku... Hele ona fakt byla hrozně zlaté dítko, miloučké, andílek, nebrečící miminko, hodné... ale sama ani ránu.
Druhá dcerka byla vymodlená, takže ták ráda bych se jí věnovala jako její ségře! Nestála o to a nestojí, většina her doma je jen ona, ségra a nebo v kolektivu děti. Nás ke hře netřeba a když jo, tak tak max. k badmintonu
Nicméně! U naší skoro desetileté se začíná její potřeba nás dost obracet. Zjistila, jak je super zůstat někde sama bez rodičů; zůstat sama se ségrou doma když jsou nemocné a my musíme do práce... Jde úplně vidět, jak moc se těší na chvíle, kdy bude bez nás, kdy si bude moct zajít sama do krabičky vybrat mňamku, kdy se sama rozhodne na co bude koukat v TV... Začali jsme není to tak dávno chodit sami s mužem na návštěvy s tím, že holky si užívají klidu od nás a my od nich Takže ono i to nejprotivnější závislé dítě jednou odpadne