Na začátku hysterie, potom odmlouvání, vyhrožování, smlouvání. Rezignace ;-) a přistoupení na moje pravidla na konci
Foxyno, jako kdybych v tvém synovi viděla svou dceru. Na rozdíl od tebe mě už ale došla energie a víra v budoucnost. Mám ještě i jiné problémy a když mi dítě přidělává tolik dalších problémů navíc, nemám už na to sílu.
Má zvláštní povahový rys, že je jednak salámista a za druhé není ochotná dělat něco jen proto, že jí to stanoví druhý člověk. Šílená kombinace. Kdyby byla dospělá, poměrně brzy by zjistila, že s touhle politikou v životě dopadne na pusu a snad by jí to docvaklo.
Takhle s ní ale musím zatím zápolit já a sil se už nedostává. Možná jsem třtina, ale nejsem nejmladší matka, taky nemám ráda konflikty a rozčilování mě vyčerpává. Ale když nevypěním, tak ona je v klidu a v pohodě a neudělá, co je třeba, nebo naopak dělá, co by neměla anebo se nenaučí novou věci, protože je jí to šumák.
Přitom nemá vysloveně zlou povahu, ale kombinace cca tří povahových rysů udělala tuhle kombinaci, která je šíleně náročná na nervy.
Kdyby už byla dospělá, nechám jí padnout na zadek a ona by viděla...
To je vtipné "Má zvláštní povahový rys, že je jednak salámista a za druhé není ochotná dělat něco jen proto, že jí to stanoví druhý člověk." tohle je můj syn vlastně taky. On je velice verbálně zdatný. Takže když na to přijde, je schopen mít argument na cokoliv, proč zrovna tohle on dělat nebude. A jak ještě nerozumí tomu opravdovému světu a tudíž není v jeho moci, aby mu všechny souvislosti došli, mele pořád dokola to své a není v mých silách s ním hnout. Naštěstí u nás funguje to, že mu to často docvakne s nějakým zpožděním a potom přijde a probereme a přebereme to znovu a někam se posuneme.
Kolik je tvé dceři? Nejsou v podobném věku?
A já taky nejsem mladá matka a taky se někdy cítím vyčerpaná, když mám i jiné starosti a do toho toto, tak si někdy představuju, jaké to asi je, když má člověk dítě, které prostě dělá, co se mu řekne
Nicméně, snažím se, kvůli němu se ještě pořád snažím, protože kdybych ho nechala, skončil by velmi pravděpodobně špatně a dostával by v životě pěkně po hubě. On po ní dostane i tak, jako ostatně skoro každý, tak alespoň v tom, na co ještě mám sílu, se mu pokouším pomoct. Byť on to jako pomoc nechápe.
Kdysi jsem četla jednu naprosto výbornou knihu z přihrádky "jak vychovávat dítě, aby..." Bohužel si nepamatuju ani název, ani autora, jen vím, že to byl muž. Pokusím se ji vypátrat, dala bych ti vědět, mám ji v sobě uloženou jako dobrou příručku k výchově osobnostně silných salámistů.