Tak já mám tak starého kluka - s nožem nic krájet nesměl, protože je maximálně ničemný. Jenže pak mi hodně holek psalo, že jejich děti to umí a o prsty nepřišly. No tak jo - musí mi pomáhat při vaření, kde se krájí apod., když peču závin, tak u jablek - asi jsem kvočna, ale když vidím, jak s nožem zápasí, tak u toho raději chci být, abych mohla ukázat, že takhle ne a takhle jo - ale musí to dělat sám - a doufám, že se naučí, abych neměla strach.
Když si jdu krájet jablko, jde taky - já si udělám svoje a dohlédnu na to, jak si připraví on to své - a taky doufám, že za chvíli to jablko připraví on mně.
Jinak chce, abych s ním byla při učení, což jsem - něco je schopen sám a u něčeho potřebuje metodickou pomoc - ne úkoly ze školy, to poskytuje učitelka, ale cvičení, která dávám extra. A angličtinu - tu děláme spolu - ale to ani není kvůli němu, ale kvůli mně
Jiné aktivity ne - zabaví se sám, s bráchou a nebo s kamarády. Ale jdeme na kolo, tak jde taky /musí, neptám se ho, zda chce/, jdeme do lesa.............