Ptám se asi divně, ale z dětství si nepamatuju, jak to bylo, když mě rostly zuby.
Šestiletá dcera má zatím první zuby, nic jí nevypadlo. Ale na dolní čelisti, jak jsou vepředu ty řezáky, tak za tím obloukem, hlouběji v puse jí začal rašit nový zub. Asi tak kousek pod kořenem toho prvního.
Starý se ani moc nekýve, jen lehýnce.
Manžel začal panikařit, že je třeba zásah zubaře.

Tak se ptám

- dělá se oblouk druhých zubů na jiném místě než ten první? /laický pohled mého muže asi je, že druhý zub bude přesně na místě toho prvního, takže ho nějak zespodu vytlačí a zařadí se na jeho místo nový/ - já si spíš říkám, že ten nový oblouk druhých zubů se může udělat na novém místě - nebo ne??? - jako spíš mi přijde divná představa, že by se na místě toho malého prvního přesně zařadil mezi ostatní malé zuby ten nový velký

- tím, jak vyroste ten druhý v podhoubí kořenu toho prvního, že by měl ten první zvednout a uvolnit


Takže - panikaří muž zbytečně? Zub už je lehce venku, ale ten první se nějak markantně nekývá, jen lehounce.


Samozřejmě jsem si zase představila pesimistickou variantu, že chodíme trhat takhle každý zub. Nějak si nepamatuju, že za nás by se s tím dělala věda, zub se vždycky nějak začal viklat a pak mu případně rodiče pomohli vytrhnout.
Vyrostlé zuby se pak případně rovnaly rovnátky.

První zub, tak prostě nevím. Ale doufám možné, že by se muselo chodit na trhání s každým zubem, že by se ty první samy neuvolňovaly kvůli tomu, že druhý roste o kus dovnitř.