Být milenkou takovéhohle muže, zbystřil by můj pud sebezáchovy...totiž - nechtěla bych něco takového zažít. Pokud je pán něco takového schopen udělat manželce s dvouměsíčním miminkem, rychle bych prchla...protože příště mohu být manželkou v podobné situaci já.
Jasně, nikdo nikdy nemůže říct, že se do podobné situace nedostane, ale strkat dobrovolně hlavu do takovéhohle vztahu pod jednou střechou?
Jenže ono je to asi bráno jinak - cítí se slečna jako vítězka nebo neví, kam se stěhuje...nebo...??
Taky by mě zajímalo, co se ten chlap myslí nebo proč to dělá a zajímal by mě další vývoj situace.
Držím docela palce manželce a té osmileté...protože místo nejradostnějších okamžiků, kdy do rodiny přijde nové miminko a mělo by to přinést radost a rodinu utužit a stmelit...musí ty dvě nedobrovolně řešit takovouhle situaci. Brala bych to jako velikou velikou zradu...a jak se vždycky spíš přikláním k tomu, zkusit to ve vztahu dál, brát to jako úlet atd...pak tady si vůbec neumím představit, že by původní rodina mohla být zachována.
Je to neuvěřitelná bezohlednost a neempatie a sprosťárna (když tedy opominu výhody střídavky apod). Mmch - neměl by se trochu zkoumat morální profil obou rodičů, než se soud přikloní třeba ke střídavce?