souhlasím, to, že člověk nemá sílu se bránit, zvlášť v takovéto situaci je podle mě normální. To většinou dokáže za druhého.
Já jsem takhle jednou ubránila manžela od doživotního braní testosteronu, manžel po jedné návštěvě vyfasoval pakl léků, protože se mu do injekce naštěstí nechtělo a pak na internetu jsme zjistili, že to právě není léčba k vyléčení, ale doživotní braní léků. Tak jsem si vyžádala konzultaci s tím dr. (byli jsme tam oba s manželem), a tak arogantní jednání dr. jsem nikdy nezažila. Začal manželovi postupně vyhrožovat impotencí (u té se už vyjadřoval, že určitě impotentní musí být), pokračoval neplodností, pak invaliditou na vozíku a nakonec smrtí. No, nestačila jsem zírat. Vůbec jsem se nedivila tomu, že manžel v této situaci začal postupně zelenat a dr. přestával odporovat. Tak jsem se ozvala já a vysloužila jsem si věty typu: A vy si vezmete na svědomí, že váš manžel bude impotentní, neplodný, na vozíku, umře....
Tenkrát jsem mu řekla, že jo a dr. měl co dělat, aby vzteky nevyskočil od svého stolu. Manžel odcházel od dr. ve stavu, že si půjde rovnou koupit lopatu na vykopání hrobu. FAkt neuvěřitelný. Manžel si nechal udělat kontrolní testy a zatím v pohodě (už je to asi 5 let), tak budu doufat, že to bude tak i nadále.
A douška na závěr, tehle doktor byl asi rok nato odsouzený za to, že tvrdil svým pacientům, že mají rakovinu, léčil je testosteronem a bral za to od nich prachy. Bylo to docela medializovaný.