Jsem nervák, občas po něm fakt zařvu, hned vyjedu.. Ale většinou v situacích, kdy odmítá jít na přechodu (čapla jsem za ruku a táhla a lamentovala), převrhl konvici s horkou vodou, ačkoliv jsem několikrát říkala "Nenene", apod. Pak prostě bouchnu.

Syn teď začal dělat, že prostě není. Když se na něj zvýší hlas, když na něj promluví někdo cizí na ulici, když nechce udělat co má. Křečovitě sevře víčka a myslí si, že není vidět.

Možná to vypadá vtipně, ale mě teď hlodá, jestli za to nemůžu já tím, že občas prostě fakt ječím. Že se normálně bojí. Nebo je to přirozený vývoj? Že už domýšlí důsledky a prostě se chce v daný moment ztratit?

Máte s tím někdo zkušenost?