...a už se dlouho pohybuju jenom v kategoriích "nebaví" nebo "hnusí se mi", přičemž zdatně a víc než úspěšně předstírám, že je všechno v pořádku? Oživit náš sexuální život už jsme zkusili (jsem v tomhle celkem otevřená), jsme, troufám si říct, nejlepší přátelé a máme jinak hezký vztah. V pravém slova smyslu jsem do něj nikdy nebyla zamilovaná a zdá se mi, že ta chybějící jiskra je to, co mi chybí. Ubíjí mě ta jednotvárnost a pocit, že tohle už nikdy nebude lepší. Co teď?