S jedním partnerem, když už nefungoval vztah, i když se navenek zachovával a zachovávalo se i technické partnerství, jsem to přesně takhle měla. Ne hnus, ale do sexu jsem šla s ním, že se tomu nesmím nikdy plně citově oddat - protože to mě vždycky otevřelo, oblomilo - a o to horší byl pád na zem. On měl totiž ve zvyku v konfliktech urážet, napadat neomylně citlivá místa, vyhrožovat a vydírat. Pokud s ním člověk nešel do konfliktu, pak působil jako největší dobrák.
Ale mě časem to, jak mě opakovaně zase zranil citově zatvrdilo. Pak už jsem se milovala, ale na bázi fyzického uspokojení - uvolnit napětí. Z větší části se mi to i podařilo skrýt.
Nehnusil se mi, jen jsem se mu neoddala jako milovanému člověku a vždy jsem si pečlivě kontrolovala, aby nedošlo znovu k citovému průlomu - třeba po orgasmu.