mně už se to dost vylepšilo, našla jsem si novou práci, kam dojíždím jen půl hodiny. Zbytek jsem OSVČ na vzdálenost pěšky a druhý OSVČ na vzdálenost dvacet minut MHD. Ale musím ještě jezdit s jedním nemocným dítětem na pravidelný cvičení- dvě hodiny týdně v autobuse. Práci mám nepravidelnou a nevypočitatelnou. Někdy je to jen půl úvazku týdně, jindy víc jak celej úvazek. A ta nevypočitatelnost mě ničí, nejde si nic pořádně naplánovat. Je tam někdy plno hluchých míst. No prostě masakr. Ale mám zlatou tchýni s tchánem co s námi bydlí a oni nám pomáhají s dětmi. Když jsem doma, tak se starám samosebou já. Ale oni je přivedou do školky ze školky. A když jsou nemocný a není jim tak moc zle, tak s nimi jsou doma. Prostě to funguje a stejně jsem grogy. Naštěstí umím v MHD dokonale vypnout a třeba si číst, přitom se strašně zrelaxuju. Nechápu jak to stíhaj maminky s plnou pracovní dobou, kde si nemůžou nic upravit. Já třeba alespoň můžu vzít dítě k doktorovi bez perzekucí. Můžu si to zařídit.