No já teda uklizečku mám, to přiznávám, ale jinak žádné babičky na hlídání ani vyzvednutí, "nefungujícího" manžela a denně strávím 1,5hod na cestě do práce z práce.
Pořád si říkám, co dělám špatně, kde se stala chyba, když nemám týdně ani hodinu času na to, abych si šla zasportovat. Manžel tvrdí, že můžu, po 20.hod, když jsou děti v posteli a on už většinou doma, ale to jsem po tom celodenním marathonu tak grogy, že už se opravdu k ničemu nedokopu.
Momentálně jsem si poprvé po 1,5 roku zaměstnanosti nechala napsat paragraf na nemocné dítě, ač mu je celkem dost blbě, takže 1/2 dne chovám a utěšuju, tak si připadám jako na prázdninách...
Jenže práce mě zas baví, vidím v ní smysl, navíc po 6 letech doma jsem to už fakt potřebovala, slušně placená,... tak prostě čekám, až děti povyrostou a doufám, že se z toho nezhroutím