Přidat odpověď
Terezko,hodně sil. Moje mamka svůj boj prohrála před vánoci. Měla jsem ji v péči do posledních hodin. Nejdřív jsem to přijala jako,že je ji už lépe a nic ji neboli,teď mi začíná chybět a docházet mi to,že už je to definitivní. Můžu se utěšovat,že poznala svoje vnoučata,i když oběma (jak od brachy,tak ode me si to ani jeden z nich nebude pamatovat. Bratrovu chlapečkovi nebyl ani rok a moji julince 4,5 měsíce. Hlavně,co bych doporučila a možná to zní blbě,měj nějakou vzpomínku pro vnoučata. Abych byla přesná. Pořád jsem odkládala focení. Nemám jedinou fotku mamky s julinkou. Pořád jsem si říkala,že to bude lepší.
Předchozí