Já jen - má takový kritický věk - nejen pro něj-ni /nevím, jak mám psát, jestli jako o holce nebo klukovi/, ale hlavně to má podle mýho složitý mezi kamarády - asi spíš kamarády, než mezi kamarádkami. Myslím, že v dospělosti si to už zvládne vypořádat sám /to už píšu automaticky jako o klukovi, protože to tak bude/, ale takhle? Oni vědí, jak na tom je? - tedy je na tom normálně, ale že se cítí jinak než je biologické nastavení? Teď je pořád holka, Ty s ním mluvíš jako s klukem a pro okolí je co? Dejme tomu, že ve škole ho-ji znají, tak třeba, ale já nevím, může jet na tábor, pro ně musí být dívka, jinak si neumím představit organizaci. Píšu zkratkovitě, není to konfrontace, jen uvažuju - nemá rozporuplné pocity? Doma asi ne - ale co venku? Když si to představím u sebe samotné, tak do vyřešení celé situace by to asi pro mne bylo složité. A nebo jste nastavili pravidla - doma jsi kluk, protože se tak cítíš a nemá smysl se k tobě chovat jako k dívce, když všichni víme, ale venku jsi holka, sukně nosit nemusíš, to je jasný, ale biologicky jsi holka, tak se nedá nic dělat, ale v těch praktických záležitostech se mezi ně musíš zařadit. Nebo jak to je?