Přidat odpověď
Jo, tak my tohle řešili taky hooooodně. Dcera (14let)má hodně potíže se spolužáky v tom smyslu, že jim nerozumí a oni nerozumí jí, má trochu jiný způsob uvažování než vrstevníci a tak se cítí se mezi nimi velmi osaměle (prý nijak neobvyklý problém nadprůměrně inteligentních dětí). Neumí si najít kamarády mimo školu, navíc v jejím věku neví, co se sebou, situace nic moc. Už víc než rok škemrala o psa. Já odmítala, nechtěla jsem psa v bytě, vlastně ani žádnému jinému zvířeti jsem nakloněna nebyla, ale pak jsem se dočetla, že psi mají na děti s autistickými rysy skvělý vliv a můžou jim pomoct v mnoha ohledech. Takže máme doma už 14 dní štěně boloňáčka - s dcerou se udála obrovská
změna, zbavila se během tří dní takového tikového pokašlávání ehm, hm, se kterým bojovala roky. Najednou přestala řešit spolužačky, je v neobvyklé pohodě, sálá to z ní na míle. A je vidět, že to není jen počáteční euforie.
Předchozí