Strašidlo, když to tady tak čtu, vykašlu se na skluz v práci, děti šoupnu tatínkovi nebo babičce nebo nevím kam a odeberu se na psychiatrii. Byla jsem jednu dobu v podobném stavu a pomohlo jenom odejít z práce, což mi přišlo prostě nemožné, přece jsem po tolika letech nemohla odejít!! No mohla, a ono se prd stalo. Prostě jsem si našla jinou a srovanala jsem se do normálu. Jestli máš nutkavou ptřebu skočit pod tramvaj fakt ti nepomůže pangamin a nakrájené jablíčko, ale změna životního stylu a psychiatr. Seber se a běž za ním hned. Mojí dobré kamarádky brácha tu nutkavou potřebu ukončit život nedávno uskutečníl bez ohledu na to, že po něm zůstatlo malé dítě. Pokud teda nemáš zrovna na stole rozdělaného pacienta, práce se nepos--e a ty to začni řešit.

Byla jsem taky tenkrát jako lunt.