Můj pocit? Ne, Elííí, není to můj pocit. Brečí, sáhnu, má mokro, rozbalím, mokro odendám a brečet přestane. Pokud tedy nemá zároveň i jiné trápení (hlad, bolavé bříško,...). Jsem ráda, že je na to citlivý, nočníkujem (tedy ještě raději bych byla, kdyby čurání hlásil předem , ale není to nezbytně nutné, dcera taky nehlásila a šlo to). Zatím tedy se střídavými úspěchy, ale nevadí, jen chci, aby měl příležitost, pokud bude chtít spolupracovat.

Staršího syna jsme po každém počurání nepřebalovali, zvykl si a nevadilo mu to (o to náročnější bylo učení na nočník). Což zpětně vyhodnocuju jako chybu, dítě chce a má být v suchu