Já jsem tak stará, že si pamatuju, jak výkřikem zpovykanosti byly digitální hodinky, které stály půl platu.
Kalkulačka Casio, džíny z Tuzexu nebo barevná televize a automatická pračka: děsně se řešilo, kdo to má a kdo ne.
Jestli koupit / nekoupit - dovolit / nedovolit...
Měla jsem ve 12 vlastní kazetový magnetofon, kamarádky mi ho záviděly a chtěly ho taky, jejich matky byly naštvané.
Musím se smát.
Matka řešila, že 20 kazet je moc a měla bych se radši učit.