Barbar,
já ji nepovažuju za zlou... to vůbec ne. Jen jí vůůůůbec nerozumím. Třeba manžela na pracáku se za celou dobu skoro roku vůbec nezeptala, jestli to zvládá/zvládáme.
Nikdy jsme si o peníze rodičům neřekli a neřekneme, ale třeba můj táta vždycky říká, že ví, že jsem hrdá a neřekla bych, ale že on tam kdyžtak je. Problém je, že já svého tátu skoro neznám, naši jsou rozvedení a táta se mi začal ozývat vlastně až se narodili vnoučci. Jsem za to přešťastná, když ho 3x za rok vidím, ale logicky od něj tím pádem nic nechci. Tchýni jsme vídali často, vždy jsem jí říkala, že bude jediná babička, jak moc mi na tom záleží, mít je jako rodinu. A nejde mi o to po někom chtít movité věci, chtěla bych, aby děti pohladila, pochovala...