L s mobily mám stejnou potíž a za každým "umrlcem" pláču.
Být nezařaditelný je dost těžké pro někoho, kdo má potřebu vytvářet sociální vazby s širším okolím a to už je pozice, kdy nějaký ten pohled do vlastního talíře musíš připustit, aby se ti zpátky vrátilo totéž.
Takže určité dělení společnosti podle materiálních statků má i nějakou logiku - společných zájmů a jejich sdílení, potřebu profesních vazeb, která sbližuje, jsou věci, které určitou přehradu zkrátka dělají i přes naši dobrou vůli.
Je poměrně těžké sdílet Karibik s někým, kdo se zmůže tak akorát na oddech na slepičím dvorku. Ne že by to nešlo, ale už je to překážka ke zdolávání a v tom fofru a chaosu se nám až tak moc překonávat ani snad nechce. Ne že by to nešlo vůbec.
Nezařaditelný - no např. máme slepice, jako každý správný vidlák, ale máme taky hroznýše, ušlechtilé kočky a příšerně drahýho psa
Máme obrovské, postarší auto, ze kterého občas vypadává sláma, ale taky pomerně drahého choppera.
S odpadky běhám v rozšmajdaných, odložených polobotkách, ovšem do civilizace vyrážím v dlouhém černém flaušáku a lodičkách.
Takové totální zmatení.