Apoštol Pavel říkal, že to co uctívají pohané (tj. náboženství jiných národů než Izrael), že uctívají démony. Kontextem byla řecká mytologie a vzdělanost, římská říše, ale vztahuje se to na jakékoli náboženství. K Bohu je cesta jedině skrz Ježíše Krista. To si nárokoval sám Ježíš

Pohanská náboženství můžou mít např. mravní kodex velmi podobný desateru, případně ty národy (tj. pohané) můžou mít sami od sebe povědomí o tom, co je správné a co ne. To do každého člověka vložil Bůh. Aby člověk ovšem skutečně k Bohu přišel a neplnil jen dílčí přikázání (např. v zemích Dálného Východu je běžná úcta k rodičům a starým lidem a to má své ovoce - dlouhověkost, jak Bible zaslibuje, podobně pracovitost taky nese své ovoce ap.), ale měl skutečný vztah k Bohu, tak jedinou cestou k tomu je Ježíš Kristus. V žádném jiném jménu (ani systému, technice, meditaci ap.) spása není.

Můžu si vážit Asiatů pro jejich pracovitost, náboženství Číny, Japonska atd. jsou plna uctívání démonů (dnes se s oblibou mluví o energiích, to je jen jiný termín pro moderní lidi) spása tam není. Spása je tam, kde lidé věří v Ježíše Krista a Jeho uctívají. Protože skrze Ježíše uctívají i Boha Otce.

Když bude mít lékař nemocného, tak leckdy taky ví, že tu je někdy jen jedna možná cesta záchrany. Pokud někdo nedýchá, tak obnovit dýchání, pokud nebije srdce, tak musí tu činnost obnovit. Pokud tu je masivní krvácení, musí ho co nejrychleji zastavit. Tvrdit, že jsou různé postupy v medicíně je sice pravda, ale je to mimo. Člověk se zástavou srdce potřebuje, aby lékař řešil jedině tento problém a ne např. odřené koleno nebo vyražený zub.

V dnešní době panuje přesvědčení, že jsou různé pravdy. Ten má svoji pravdu, tamten má zas jinou a další zas věří něčemu jinému. Údajně nelze říci, že jedna věc je pravdou a ostatní jsou klam. To je to postmoderní myšlení, které fakticky se snaží negovat pravdu či její poznatelnost.

Jsou určité věci, které člověk musí přijmout, aby byl na té správné cestě. Jinak to nejde. Jeden jediný Bůh dal svoje pravidla a člověk je musí jen přijmout a nemůže si diktovat vlastní. Pokud člověk nepřijme Boží pravidla a vymýšlí ta svoje, tak věci nefungují. Tj. člověk má svobodu si dělat, co chce, ale musí počítat s důsledky. To, jak nyní svět vypadá, to je důsledek toho, že lidé žijí v nezávislosti na Bohu a nerespektují jeho pravdu, pravidla a řády.