Taky, taky. Zrovna před půlhodinou jsem chytla ukázkový hysterák a ječela na celé kolo a obě rozplakala. Úplně se stydím. Ale šlápla jsem při odchodu z pokojíčku na kus výbavičky k "petšopákům" a jak jsem poskočila, tak jsem rozšlápla domek postavený z lega dupla. Mladší dcera se rozeřvala (její postavený domeček padá, i když jen prudčeji otevřu dveře, odmítá při stavbě respektovat základní pravidla statiky), teď se zhroutil. A já bych dneska potřebovala maminku, co mi nožičku pofouká a ne sirénu, co se cítí ještě ublížená, když já mám bebí. Přeskočím podrobnosti, končily obě v posteli zbombardované a zasypané plyšákama poválenýma po zemi s brekem, že je maminka zlá. Maminka byla zlá. Něco jako úklid u nás neexistuje, protože jedním koncem to člověk někam nacpe a druhým koncem vypadnou tři další krámy z druhý strany. Ony si hlídají a pamatujou každý nesmysl, pryč nesmí nic a babička zásobuje a zásobuje. I dětské návštěvy u nás zahajují buď uznalým nebo káravým hlasem, že takový nepořádek v pokojíčku nemají. Dneska nenávidím nejen malinký hračky, ale i ty velký, nesmyslný polštářky a dečky a jiný kraviny, co prostě pořád tahají domů, protože na babičku jen písknou a ona jim to pro radost koupí.Ufff.