Dee, píšeš to přesně jako u nás - "Mezi postižené nepatří.." - to ani můj prcek, děti to poznají, je mu pět a má tříleté kamarády, v poslední době bohužel sleduju, že mu už i oni unikají.. Neobešla jsem s ním tolik doktorů jako ty, má dg. "jen" hraniční, dle rad podporuji vývoj (dřu) a čekám na ten postup, který přichází ve vlnách, někdy mě až udivuje, jindy jsem na dně a on jak z Marsu. Dle doktorů máme čas a musíme dohánět (taky porod), dle vnějšího světa jsme "zvláštní". (Těžko to tak zkrátit.)
Každopádně tě obdivuju a držím palce, radu nemám, jen to prostě znám - furt kontroly, práce a vysvětlování, a venku zas boj o každou "normálnost". Je to náročné, tak se drž!