Mariko, máš to náročné . Kolik je Maťejovi? Když se narodila dcerka, synkovi byly 2 roky a já jsem v rámci prevence žárlivosti upřednostňovala spíš ho, byl ještě v plenách, nemluvil. Ale to jen pokud to nešlo dělit tak nějak spravedlivě. Často jsem mluvila na mimino, i když jsem věděla, že mi nerozumí, ale říkala jsem to proto, aby to slyšel ten starší "miminko, počkáš chvilku, musím teď bráškovi nachystat pití/jídlo/to a to...". Teď mám pocit, že oba ti starší jsou dost velcí, aby pochopili, že miminko má přednost, ale stejně občas musí počkat (nejen kvůli nim, ale i kvůli jiným věcem a nakonec i kvůli mě - po porodu jsem měla skoro zácpu, jak jsem neměla kdy si zajít na záchod). Zkrátka jak kdy. Když někdo potřebuje utřít zadek a E. pláče, že má hlad, tak E. musí počkat, ale pokud už kojím, tak zase musí počkat ten zadek.