Kolibo, chápu, já jsem se v předvečer druhého porodu doslova roztřásla strachy při představě, že už je to tady a že to opravdu budu muset zase podstoupit. Klepala jsem se hrůzou v panice, aby to nepřišlo ještě tu noc, ať mám ještě pár hodin na psychickou přípravu. Holčička moje zlatá opravdu počkala do druhého dne, a pak už jsem to vzala nějak fatálně, že prostě musím vydržet, a jak píše Žluťásek, upínala jsem se k tomu okamžiku, až bude po všem.
Bolest to je, to nemá cenu zapírat, ještě o něco větší než při bolestivé menstruaci, ale podle mě obrovskou roli hraje psychika a s tou ti určitě může pomoct zkušená dula, dneska jsou všelijaké možnosti, já rodila ještě "v pravěku", kdy jsem netušila nic, prostě jsem přišla sama do porodnice a tam se mnou něco prováděli.