Meto, tak nějak.
Probůh, čtyřleté dítě ve školce by mělo mít možnost beztrestně spontánně projevovat emoce, pokud tím tedy samozřejmě nikomu neubližuje.
Proč by se ten klučina nemohl radovat a výskat? (To směruji na učitelku ve školce, ne na maminku, aby nedošlo k nedorozumění.) Já bych u čtyřletého neřešila, že je na tom něco špatně, ani bych ho nepodrobovala výslechu, proč se způsobně neovládá jako dospělý. On časem pochopí sám, že jsou situace, kdy je i v té radosti sebeovládání potřeba.
Jinak si myslím, že na takovéhle osobnosti nejlépe platí nechat jim co nejvíc samostatnosti, aby neměly pocit, že dělají něco na povel, ale že to dělají samy od sebe. Takže hodně respektující přístup, pokud možno direktivně nenařizovat, ale jen směrovat a motivovat. No, snadno se to napíše, hůř zrealizuje, vím