LoraX, právě že to vím, a přesto v tu chvíli (když ubližuje) vidím rudě , musím zapracovat v tomhle směru na sobě. On byl od malička hodně ubližovací, ale plácáním jsem to začala řešit až teprve, když se narodil mladší, resp. pouze ve chvílích, kdy to už vážně přehnal. A je to špatně, vím :(

S tím odvelením jinam to u nás taky funguje, zvláště teď přes zimu se z naší "předsíně" (kde teda přitápíme jen v největších mrazech, jinak by tam mrzlo) vrací velmi rychle uklidněný a omlouvající se kluk...ovšem většinou s nějakým "ale mami, já jsem...." a je to znova tady.
Jenže občas mám pocit, že by tam byl téměř permanentě (vyhazuju ho ve chvíli, kdy si při našem konfliktu začne "otvírat pusu" na mě, bouchat mě, resp. teď už bouchání jenom naznačovat, apod.).