Přidat odpověď
Když to tady tak čtu, nestačím se divit. Asi jste nikdy žádný záchvat u dítěte nezažily, že? My jsme si to užili s naším nejstarším synem, začal záchvatovat ve 2 a půl letech. Období děsných záchvatů a nemocnice trvalo cca půl roku. Po půl roce nám hrozně moc pomohli v Praze v Thomayerově nemocnici. Od té doby jsme to zvládali doma, záchvaty tedy celkem rychle ustávaly. Kač četla jsem všechny tvoje příspěvky a úplně vidím sebe v tvé situaci. U nás jsme to řešili tak, že malý nebyl vlastně vůbec sám. Já jsem byla na mateřské s druhým synem, ze začátku mi pomáhala tchýně, ale pak jsem byla s klukama sama. Ten strach a obava, že se to bude opakovat, byl ale šílený. Časem se to zmenšovalo a zvykla jsem si nejen já, ale celá rodina. Syn začal chodit do cvičení, tam jsem řekla, jaký má problém v baťohu měl Diazepam. To samé když začal chodit dof školy. V tomto případě, kdy má jít na oslavu bych to asi vyřešila tak, že bych ho poslala s manželem, když ty nemůžeš. Asi bych ho sama nenechala, zvláště když nevíš, co záchvaty způsobuje. Ale zase na druhé straně je celkem hodně lidí, kteří touto nemocí trpí nebo s ní mají zkušenosti.
Předchozí