Maugho,
nevím, jestli to řeší s kamarádkami, sama to ale řeší proto, že jí rupou kalhoty na stehnech....jenže ne tak, jak bych očekávala, tedy ve švu, vlastně je na sobě ani nemá napresované, má je spíš volné, ale praskají jí taková ta místa, jak se kalhoty třeba při sedu nakrabatí, tak ve vrcholu toho krabacení. A to se tedy neděje ani mně, a že já teda fakt tlustá jsem a kalhoty ve švech mi už párkrát ruply . Takže proto ti začla řešit a trochu se kontrolovat ohledně sladkostí, což jsem tedy uvítala. Taky říká, že trochu posiluje, v čemž jí nebráním, pár lehsedů navíc by jí nemělo ublížit, ne? Já v tomhle věku posilovala mnohem víc.
Bavíme se spolu o tm, ona ví, že mě moje postava trápí (a manžel se snaží hubnout, jsme na tom hodně podobně), já jí vysvětluju, co a proč se stalo. Když přijde s tím, že je tlustá, tak jí to nepotvrzuju, ale upozorním, že jo, že třeba břicho by mohla trochu posílit, ale že třeba právě ta stehna má krásně pevná, ruce taky, že holt pro vyzáblost nemá vhodné dispozice....řekneme si, co by mohla dělat jinak, tak nějak, aby to uspokojilo její pocit, že mi to není jedno, jak vypadá, a přitom aby jí fakt nezačalo strašit v hlavě, že je "nemožně tlustá".
Má kamarádku a ta je vysloveně vyzáblá, skoro nejí a pořád řeší, "aby neztloustla", přitom vidí, že její o trochu mladší ségra jí podobně a je do šířky dvojnásobná, takže v tom jíde to asi nebude....
Stejně tak jiná z mých dcer, jedna z dvojčat, která má podle všech možných grafů a tabulek postavu skoro ideální (na svůj věk tak akorát výška i hmotnost), tak taky pořád řeší, že by měla zhubnout a jestli není tlustá. Nevím, kde to vzala, steně jako ta kamrádka té naší nejstarší, ony to někdy snad mají ty děti v sobě .