Nemusejí být zajímavější, jen prostě taky existují. Láska je slepá, jak už tu řekla Žžena a části ženatých a vdaných se prostě nevyhýbá. Né každý si umí říct, ne, nesmím. Podle mě to není o morálce, ani o vzdělání, ale prostě o povaze, hormonech a asi i "štěstí". Někdo se vdá, ožení a má "vypnuto", nepřijímá dál signály druhýho pohlaví. No a někdo ano. Dále, ne všechny milenky musí být zlatokopky. Ne všechny si myslí, že je žena jejich protějšků neschopná a zlá. Ne všechny chtějí, aby se jejich vyvolený rozvedl. Strašně to paušalizuješ. Co pár, to jiný případ a jiná situace. To co popisuješ se děje, ale ne v takovým měřítku. Sama jsem v týhle situaci, mé dvě přítelkyně taky a nikdy mě nenapadlo tlačit do partnera, aby se rozvedl. Rozumíme si, pracujeme ve stejným oboru, jsme naladěni na stejnou vlnu, prostě být jiná situace, byli bychom spolu. Ale přišla jsem jako druhá, mají děti, tak mám prostě smůlu. Líbit se mi to nemusí, ale je to tak. A protože jsem s dětma čerstvě sama, tak jsem vlastně i ráda. Nový partner doma by přidělal bohužel problémy s tatínkem dětí. A to nechci. Takhle si žiju svůj druhý život, který jde mimo děti. Že se občas trápím, ano, že se občas trápí on, ano. Máme špatný svědomí vůči jeho ženě, ano, máme. Ale i přesto se máme rádi, je nám spolu dobře a to přátelství a milenectví si střežíme, jako oko v hlavě.