Jsem bohužel strašně lítostivá matka. Obě děti mám lehce nestandardní, takže různé dílčí i větší neúspěchy jsou poměrně časté a já to strašně prožívám, někdy mi to doslova rve srdce.

Snažím se to ale prožívat sama v sobě, abych tím děti neovlivňovala, protože vím, že je to špatně a vůbec taková reakce nemá smysl. Jenže jak poručit emocím? Racionálně je nevymažeš. Snažím se s tím pracovat a je to trochu lepší, ale ne o moc.