Měla jsem celý dětský život imaginárního kamaráda Petra - hrozně se mi to jméno líbila, hrávala jsem si moc ráda s kluky, tak jsem si jednoho vybájila
![~:-D](/g/s/1.gif)
Utíkala jsem za ním vždycky když jsem neměla zábavu, která by mě skutečně bavila a nebo když mi bylo z nějakého důvodu doma smutno, možná když jsem se doma sama bála... Neviděla bych na tom nic patologického naopak se přece říká, že tohle je známka dobře rozvinuté fantazie
![:-)](/g/s/0.gif)