když si odmyslím nynější stav věci, který je bohužel vynucený, tak mohu říci, že jsem určitou dobu byla taky vcelku nespokojená. já měla velkou potřebu, on menší a s mým vyžadováním se ještě tenčila, ač sem rozhodně na něj nevlítla jak fúrie. ovšem i mírné náznaky pak už bral přehnaně jako vynucování. tak sem se stáhla, na půl rok minimálně. a to zcela. nechala sem to úplně na něm, sakra si dávala pozor, aby v mým objetí nebyl ani náznak sexuálního podtextu a srovnalo se to, ovšem až do takového stavu, že já si zvykla, že začíná on a on občas frfňá, že by byl rád ,,přepaden,, o to větší je pak jeho radost, když jsem tedy já ta aktivní, ač sem si na to dost odvykla.
moje rada? netlačit, vážně. klidně mu říct, že to necháš na něm, kdy bude mít chuť. třeba se taky vzpamatuje, nebude to nad ním viset. ono je to přemáhání se totiž fakt ošidné a raději snad přemáhání se v krocení chutí, než přemáhání se v nabuzování si chuti, která není. když budeš chtít večer pro vás, tak manžel bude celou dobu přemýšlet o tom, že na konci po něm budeš chtít sex...