Nečetla jsem ani zdaleka všechny příspěvky, je jich hrozně moc, ale nedá mi to a píšu svou zkušenost, protože podobný problém byl i v naší rodině.

Naši rodiče už jsou starší a zůstali bydlet ve vile s velkou zahradou (dvě koupelny,dvě wc atd..) – maminka vloni zemřela (měla 73) a taťka měl letos 85 (takže jsem ráda, že se ještě sám obstará).

Já jsem zůstala bydlet ve stejném městě, jenom bydlím na opačném konci (mhd je to hodina cesty – ale nevadí). Za ta léta, když jsem byla už vdaná (16 let) a narodili se mi kluci (13 a 6), tak jsme to zavedli tak, že jak se nám to vzájemně hodilo, tak jsem jezdila k našim na návštěvu – jakoby na odpoledne, ani ne na celý den – kluci byli hrozně rádi na zahradě, no a já s mamkou povykládala, prohrabaly jsme oblečení, zavzpomínaly atd….Takhle to našim velice vyhovovalo. Samozřejmě jsme občas přijeli i s manželem (na vánoce, narozeniny...), ale v drtivé většině jsem za rodiči jezdila jenom já a děcka.

10 let po mně se oženil brácha a bydlí 300 km od nás. Co to znamenalo = návštěvy bráchy a švagrové i s přespáním – to naši ještě celkem zvládali. Pak se jim narodilo dítě a chtěli jezdit na x-dní všichni k našim. Ale tohle byl pro rodiče už problém – nebyli na tohle zvyklí, na ten ruch a nějaké „narušování soukromí“. Navíc brácha se švagrovou tohle odmítali pochopit a vzali to tak, že si rodiče k dalšímu vnoučeti „nevytvořili žádný vztah“ apod. Přitom je naprosto jasné a logické, že po starých rodičích přece nemůže chtít, aby obskakovali několik dnů návštěvu s malým dítětem – na tohle už prostě nestačili.

Moje mamka byla pokaždé neštastná a ztrápená x-týdnů před jejich ohlášenou návštěvou, protože cítila, že bráchovi a švagrové se s ničím nezavděčí. Chudák dělala, co mohla – s úklidem apodobně, ale vše marné. Navíc mamka nebyla moc „domácí“ typ, takže třeba nevařila – a teď se měla starat několik dnů o návštěvu i s jídlem. Nechápu, že tak inteligentní člověk jako brácha nedovedl pochopit, že má už staré rodiče a takhle je přece zatěžovat nemůže – aby pro ně vymýšleli program na několik dnů, měli všude naklizeno a vytřeno atd….rodiče na to nestačili.

Moje mamka byla stejně ze všeho nejradši, když je přijel navštívit jenom on sám – byli prostě na to za ta léta zvyklí a starý člověk se už prostě nezmění.

Já chápu, že u mě to bylo jiné – přijeli jsme a po několika hodinách zase odjeli, protože bydlíme ve stejném městě, ale myslím, že i u bráchovy rodiny by se dal najít nějaký kompromis s těma návštěvama. Mamka byla vždycky šťastná, když už konečně odjeli a oni měli svůj klid – což je naprosto pochopitelné u starých rodičů. Švagrová si myslela, že bude jenom obskakovaná. Maminka už nežije a já jsem ráda, že se už netrápí. Taťka zůstal sám – vozím mu jídlo, starám se o prádlo, podle možností se prostě o něho starám a brácha za ním nejezdí ani sám – nechápu.